Žluťásci si i přes bouřku fotbálku na ČAFCe užili


Sobotní odpoledne 11. května měl tým žlutých další turnajové kolo MiniCupu. Čekalo nás 5 zápasů
a pořádná sprcha s blesky. V úvodu bych se chtěl pozastavit k tématu nominací a následné zápasové docházky. Všichni jsme jen lidi, trenéři i rodiče, děti do toho samozřejmě tahat nemůžeme. Každý máme něco. Ale pokud je stanovená nominace a někdo není schopen ani napsat, že nepřijede, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak to nechápu. Jde jen o udržování vzájemné tolerance, úcty a pochopení mezi námi trenéry a Vámi rodiči, a to je strašně důležité.

Jak jsem již psal výše, počasí se moc netvářilo, přesto jsme zahájili první zápas s týmem SK Ďáblice. A podobně jako dopolední tým, i my jsme vstoupili do zápasu docela ospale – někdo to přisuzoval nízkému tlaku, každopádně tým Ďáblic měl ve svém kádru asi 3 dívčiny o dvě hlavy vyšší než naši kluci a Nelča a jednoho urostlejšího borce. I přesto se naši fotbalisti pouštěli do soubojů s vervou a bez strachu, každopádně pokud některý z vyšších fotbalistů dostal prostor a natáhl krok, naši neměli šanci. I proto jsme zápas prohráli dost výrazným výsledkem. Ke konci zápasu se začalo blýskat a bouřit, ne však v našich řadách, ale na nebi, a tak pořadatel předčasně ukončil všechny zápasy a šlo se do kabin. Nebudu zde líčit celou anabázi čekání a domlouvání se. Po hodině se počasí jakž takž umoudřilo, 2 týmy mezitím odjeli a my jsme si dali na 4 hřištích přátelské zápasy se zbylými osmi týmy, každý s každým. A jak se nakonec ukázalo, vyplatilo se počkat. Kluci a Nelča si přáteláky užili, zahráli si, zabojovali. Výsledky a umístění neřešíme. První zápas jsme začali s týmem Viktorie Žižkov a to velmi nebojácně, bojovně a s velkým nasazením. Celý tým makal. A až po nasazení jednoho dosti rychlého a technicky vyspělého hráče Viktoriánů se jim podařilo zvítězit. Další zápasy byly dosti vyrovnané, až na mač s týmem Dukla J. Město, který nás přehrál rychlostí a kombinací. A dokonce v druhém zápase s týmem Ďáblic, jsme dokázali odehrát velmi vyrovnanou partii. V průběhu zápasů byly k vidění pěkné kličky, někdy i kombinace mezi spoluhráči, stahovačky, bojovnost a nasazení. Co se ze začátku nevedlo, byl ten známý chumel hráčů, proto pak v přestávce přišly na řadu láhve s pitím, nejen tedy k pití, ale jako ukázka a uvědomění si situace pro hráče. Do určité míry se to povedlo, do určité míry se tohoto zlozvyku jen tak rychle ještě nezbavíme. Mně se na týmu líbila velká bojovnost a nasazení. Jeden hrál pro druhého – i dle hodnocení Kryštofa Hemzy, když řekl, že hraje pro tým !!!. To byla velká a moudrá slova, která třeba u starších ročníků (mladší, starší žáci pozn. autora) chybí. Za zmínku stojí i krásná stahovačka v pohybu a následně vstřelená branka Kuby Brejchy, který měl asi včera opravdu nízký tlak, ale nevadí, každý zápas není posvícení. Velká pochvala Danovi, který hrál s přehledem a rychlostí. Alex s Lukášem a Nelčou se velmi pěkně doplňovali a hledali přihrávkami, Martin byl velmi bojovný v úvodních zápasech, pak už na něm byla vidět únava. Kryštof bojoval a snažil se o konstruktivní rozehrání míče. Vojta byl oproti PU v Ústí n/L asi také ještě ospalý, ale snaha se cení.

Děkujeme rodičům za výdrž i přes nepříznivé počasí a velkou podporu nás všech.

Jiří Balla