Třetí setkání chomutovské MiniLigy


V sobotu 5. 10. jsme se jeli zúčastnit třetího setkání Miniligy, tentokráte do Ervěnic. Prostor v tomto kole měly dostat zejména děti, které se k nám připojily nedávno. Předchozí den byl dosti deštivý a pršelo i celou noc. Takže jsem byl i tak trochu v očekávání, jaké bude sobotní ráno. Počasí se naštěstí umoudřilo, zima tedy byla, ale nepršelo.

V 9:50 jsme byli na place 3. Z původního počtu 6-ti hráčů se dva omluvili během týdne.takže jsem již tušil, že víc nás už ani nebude. Trenér Chomutova nabídl kamarádskou pomoc v podobě 1-2 hráčů, kdybychom potřebovali. K dispozici byly čtyři minihřiště a docela slušný trávník. Celkově se hrálo 5 zápasů po 12-ti minutách a já jsem věřil, že to zvládneme i ve třech. Takže tři mušketýři – Nelča, Lukaku a Alex hráli jeden za všechny a všichni za jednoho, a to doslova. Postupně jsme odehráli zápasy s Ervěnicemi, Kadaní a Juniorem Chomutov. Od úvodu turnaje byli naši hráči lepšími, jak v pohybu, rozhodování se, rychlostí hry, technice s míčem, tak i v rozehrávání, myšlení a agresivitě či tlaku na míč. Byl jsem rád, že mohu vidět naše tréninkové snažení a učení se, přenesené na reálné hřiště – tedy děti si odnáší své ovoce. Lukaku se skvěle zapojil k již ostřílenější dvojici. Ze začátku se trošičku hledal, ale pak na to sám přišel. Strašně se mně líbil v osobních soubojích, kdy i s o dvě hlavy vyššími soupeři podstupoval souboje a zpravidla je vyhrával. Byla vidět snaha o přenesení hry, byly i přihrávky a pěkné střely. Ze začátku jsme si jeden druhému párkrát brali míč, ale to jsme si vysvětlili a fungovalo to. Nelča byla velká bojovnice a ne párkrát jsem slyšel z ochozů – ta holka je dobrá, a skutečně byla. Alex oba své spoluhráče pěkně doplňoval svými kličkami, přihrávkami a převalovačkami, i když s nabývajícím sebevědomím dělal vše na místě, místo toho, aby byl pořád v pohybu. Jinak neúnavná trojice zvládla všechny zápasy tzv. bez ztráty kytičky.

Tento typ zápasového turnaje se mně moc líbí a dětem dá velkou sebedůvěru, vlastní zkušenost, odhodlání. Žádné povykování na děti, honění se za poháry, za brankami – i když děti je samozřejmě počítají. Prostě tady máš míč – hraj a ukaž, co umíš. Ještě jednou moc děkuji rodičům, kteří přijeli.