Od deseti k pěti


i takto krátce by se dalo shrnout naše působení na turnaji v „Odolce“. I když jsme v důsledku velké marodky a sobotního přáteláčku s Bohemkou neodjížděli do O. Vody s ambicemi na přední příčky, bylo pro nás tak populární čtvrté místo povinností, třetí nad plán a druhé spíše zázrak. Konečné páté místo je však zklamání a ne ani tak kvůli umístění, ale kvůli předvedené hře. Na turnaji jsme chtěli vyzkoušet něco nového. Klukům jsme řekli, že my na ně nebudeme téměř mluvit a chceme aby mluvili oni a hlavně na hřišti. Aby se vzájemně podporovali, radili si atd. Nutno říct, že z „lavičky“ nebylo v úvodních zápasech slyšet téměř nic. Bohužel v posledních dvou utkáních už nějaké pokyny musely bezpodmínečně přijít.

FK Neratovice – SK Slaný 3:0

hned na úvod nás čekal asi nejsilnější tým turnaje. Že v „Nera“ mají hodně kvalitní tým dobře víme a jakýkoliv bodový zisk by byl spíš zázrak. Soupeř nás sice k ničemu nepustil, přehrával nás ve všech činnostech. Přesto jsme za toto utkání kluky pochválili. Snažili se soupeři vyrovnat, bojovali a měli i trošku smůly a tak nás tato prohra ani moc nemrzela.

FK Litoměřicko – SK Slaný 3:3 (branky: Kryštof, Máza a Jony)

do druhého utkání jsme nastoupili proto velkému favoritovi na druhé místo a nám vcelku dobře známému celku Litoměřic. Od utkání jsme očekávali vyrovnaný duel. Jaké bylo překvapení, když jsme šli hned v úvodu utkání do vedení po brance Kryštofa, další překvapení přišlo, když Máza zvyšoval na 0:2 a naše uzemní převaha nadále trvala a my z ní vytěžili i třetí branku. V tuto chvíli jsme ani nechtěli věřit tomu, co se děje na hřišti. My vedeme nad kvalitním týmem z Litoměřic. To, co se dělo ale potom bylo jako noc a den. Soupeř převzal iniciativu postupně vyrovnal nechytatelně umístěnými střelami a tak se naplnily i naše očekávání před zápasem – vyrovnané utkání na nakonec bylo do posledního písmene. Bohužel v tomto zápase nás trošku zklamala mířidla a správně postavená branka soupeře, kdy jsme zejména v první polovině utkání mohli vést klidně 4:0 nebo 5:0.

SK Slaný – Aero O. Voda 2:0 (branky: Hrdla a Jony)

Po úvodní prohře a skvělém zápasu s litoměřickými borci jsme chtěli konečně bodovat naplno. Dobře jsme věděli, že fotbalovost nás již ve zbytku turnaje nepotká. Již v předchozích zápasech domácího týmu jsme viděli jediný model – brankář vezme balón a pošle ho co nejdál od branky. Hned od úvodního hvizdu toto soupeř předváděl. Dlouhé vyhození brankáře a hra spíše na náhodu. My jsme se se skákavými míči poměrně těžko vyrovnávali a popravdě se i báli nějakého „náhoďáku“. Vše se změnilo a naši hru uklidnila branka Hrdly. Soupeře jsme tlačili před jeho branku a bylo otázkou, kdy padne další branka. Uklidnění přišlo po střele Jonyho na 2:0. Tímto výsledkem i utkání skončilo a my po velice slušném výkonu nakonec brali 3.

 

Avia Čakovice – SK Slaný 2:0

ve třetím utkání jsme nastoupili proti dalšímu „leteckému“ týmu -Avii Čakovice. Hned od úvodních minut jsme věděli, že to nebude nikterak lehké utkání. Čakovičtí hráli s jedním vysunutým tykadlem, které měl eliminovat Sam, což se mu dařilo. Největší boje se tak odehrávali ve středu hřiště bez výrazných šancí na obou stranách. Bohužel ve druhé polovině utkání jsme trošku polevili, soupeř přeci jen získal menší převahu a podařilo se mu i otevřít skóre. Nic, s čímž by se nedalo nic dělat. I když čakovičtí měli velice kvalitního brankáře (očividně specialistu), pořád jsme doufali, že s utkáním můžeme něco udělat, bohužel další chyba v naší obraně – Adam nepřesně rozehrál na Mázu, ten nezvládl první dotyk a Sam jen fandil. Tato branka nám vzala už jakékoliv iluze o aspoň bodovém úspěchu.

Čechie Kralupy – SK Slaný 4:2 (branky: Adam a Zápa)

v souboji o naše oblíbené 4.místo jsme se utkali s asi nejhůře hrajícím týmem na turnaji – s Čechií Kralupy. Opět jsme věděli z předchozích utkání na čem mají kralupští postavenou hru – jeden nakopávač zezadu s neskutečnou silou a pak 3 nikterak nebezpeční hráči systém nakopni to dopředu (mnohdy slýchané pokyny od trenéra – co si o tom má člověk pomyslet 🙁 )

My jsme věděli, že pokud předvedeme naši hru, nemůže nás tým s touto koncepcí ohrozit a my musíme vyhrát. Bohužel chyba lávky. My jsme se sice o něco snažili a dokonce jsme šli po brance Adama, která se prosmýkla myší dírou do vedení. Soupeř stačil pouze nakopávat míče zmíněným hráčem č.3. Bohužel přišel jeden nákop, který chtěl Sam odhlavičkovat. Sam sice hlavou zahrál, nicméně míč se odrazil od jeho hlavy pod břevno naší branky 1:1. Další branka přišla z nepodobné akce. Po RK, který soupeř opět zahrával ránou přímo na branku bez jakékoliv mezihry a povystoupivší Kryštof si na tuto bombu sice sáhl, nicméně si ji srazil do vlastní branky. A bylo hůř. Faul na polovině hřiště a u rozehrávky kdo asi? Hráč č.3. Bomba pod břevno a Kryštof mohl být rád, že si do ní nesáhl. toto mi evokuje vzpomínku z Kolodějí v minulé sezoně, kdy Tomáš Plíva vystřelil asi z 15ti metrů a skoro převrátil branku, tento borec střílel ještě z větší dálky. Nechce se mi polemizovat o věku tohoto borce, spíše se divím krátkozrakosti trenérů (co bude dělat ve starší přípravce a o starších kategoriích nemluvím) a hned jsem si vzpomněl na včerejší seminář ve Velvarech, kde Josef Csaplár vyřknul zajímavou pravdu, která je celou dobu našim mottem –  „Winning is important, but depending on the way“ (vítězství je důležité, avšak důležitější je cesta jako jsme ho dosáhly).

Zpět k utkání, to probíhalo v podobném trendu. My jsme přešli s míčem na polovinu soupeře, přišel urostlý hráč č.3 a bum. Popřípadě míč skončil v zámezí a přišel nákop přes celé hřiště. Přesto jsme z této holomajzny vytěžili kontaktní branku, kterou vstřelil Zápa. Z naší strany to bylo bohužel vše a soupeř uzavřel skóre jedinou brankou ze hry a my tedy souboj o 4. místo prohráli.

Nutno ale říct, že za předvedenou hru jsme si vyhrát moc nezasloužili. Na hřišti jsme viděli 4 borce bez zájmu a chuti poprat se o míč a výsledek a bez výjimek si snad kromě Kryštofa za toto utkání nezasloužil pochvalu nikdo.

 

Jak už bylo řečeno v úvodu. Naše hra šla od 10 k 5. Zejména v utkáních s týmy Kralup a Čakovic jsme nepředvedli nic. Zejména hra krajních hráčů byla za očekáváním. Nevraceli se a nechávali většinou vše na Samovi a brankáři a naopak ve hře dopředu zase zůstávali za hrou a tak jediný, kdo si zaslouží pochvalu za předvedený výkon (i když v posledních dvou zápasech to také nebylo zrovna to pravé ořechové) je Sam. Je ho práce dozadu byla byla ukázková. Naběhal zase spoustu sprintů, podstoupil spoustu soubojů a ještě se zapojoval do ofenzivních činností. Těm bohužel někdy chyběla lepší řešení v popřechodové fázi. Nicméně, pokud bychom dnes měli vyhlásit nejlepšího hráče turnaje, byl by jím právě on.

Pokud bych měl dnes ještě někoho vypíchnout, pak je to Máza. Ne snad že by předvedl nějak oslnivý výkon, ale jeho progrese od prvních dní může být vzorem zejména pro ty výkonnostně slabší hráče. Jak se z miminka, které kdysi byť tělem na hřišti, bylo stále duchem doma v pokojíčku hrajíc si s vláčky a dnes i když svým výkonem neoslní, dokáže zabojovat, zpracovat míč a něco s ním udělat. Krom toho jeho nákop lze srovnat s těmi nejlepšími.

Toto byl na delší dobu poslední turnaj v tomto složení, nyní si zahrají hlavně 2013 a čeká nás až finále Zimní ligy, kde nebudeme pravděpodobně také v nejsilnější sestavě. Nicméně věříme, že rychle zapomeneme na tento turnaj a výkony porostou.