Velká spokojenost z Velvar


Jelikož se na našem webu již delší dobu nic neděje a žádná další mistrovská či turnajová utkání nás nečekají, přineseme vám občas i střípky z přáteláčků. Jako první z této šňůry bylo utkání s velvarskými akademiky se kterými se v nejbližších týdnech budeme setkávat nejčastěji.

Ještě před odjezdem začaly přicházet omluvenky a my jsme se obávali o konečné počty dětí. Omluvenky bylo ještě to lepší. Bohužel až na místě jsme se setkali s realitou a nepřítomností bez omluvy. Toto budeme řešit jako obvykle škrtem z příštího utkání.

Ale zpět k samotnému utkání. Již historicky víme, že ve velvarská akademie pracuje s dětmi kvalitně. Jejich hru zdobí vedle kvalitní práci na míči i velký důraz v osobních soubojích a kvalitní zakončení. Navíc Josef Dobeš – trenér ročníku 2012 a ředitel akademie v jedné osobě, kromě dobré znalosti fotbalu umí i skvěle pracovat s mládeží a tak jsme k utkání přistupovali s menším respektem. Pro naše i velvarské děti byla navíc velká zkušenost zahrát si v novém konceptu, tedy v konceptu starší přípravky 5+1, což byla pro náš tým další neznámá a ta obavy ještě více prohloubila.

Jaké bylo naše rozčarování z toho, co jsme viděli na hřišti. Hned od úvodního hvizdu se hrálo zajímavé a vyrovnané utkání s řadou pohledných individuálních i kombinačních akcí na obou stranách, spoustou zajímavých osobních soubojů. Za zmínku stála například branka po levé straně na 4 doteky, kdy jsme od rozehrávky od brankáře přes 3 hráče skórovali za pouhé 4 sekundy. Krásné úniky Dana po pravé straně až do zakončení a pár branek Tomáše Plívy ve stylu pošlete mě na branku a běžte se radovat. Asi nejvýraznějším počinem byla branky Kryštofa „béčkovou“ nohou a to nešlo o žádnou čudlu, ale ukázkovou placíru.

Velkou měrou se na naší hře podepsalo pravděpodobně i rozestavení, kdy jsme zahušťovali prostředek hřiště a soupeře tak tlačily mimo osu branky. Poté, co na nás lišák Pepa vytáhl taktickou fintu s rozehráním rohů, opětovali jsme i my podobným kalibrem a ze dvou rohů nebezpečně zahrozili. Zejména v prvním případě si Krausik krásně naběhl na míč a k naší i jeho smůle překopl.

V závěru utkání se na našich dětech začala projevovat únava a už jsme náš fyzicky náročný styl nezvládali jako na začátek a tak v některých chvílích nás soupeř výrazněji přehrával. Nicméně je třeba říct, že my jsme odehráli v deseti a soupeř měl v utkání skoro dvojnásobek dětí, což se muselo také někde projevit.

Chválit po dnešku jednotlivce by asi nemělo význam. Všichni a doslova všichni dnes odehráli skvělé utkání. Všichni si sáhli na své dno a všichni překročili svůj stín. Škoda jen, že nebyl pažit na velvarském hřišti kratší. Hra by asi vypadala trošku jinak. Každopádně děkujeme všem zúčastněným a ti, kteří nedorazili bez omluvy se doufáme příště polepší a aspoň se včas omluví.