Na základě komunikace Pavla Vicence s trenérkou SK Slavia Praha byl na pondělní odpoledne domluven přátelský zápas mezi našimi borci s Nelčou a dívkami z Prahy. Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme, ale dal se očekávat tuhý souboj s převahou holek, nejen proto, že by děvčata mohla být v této kategorii i o rok starší a tedy i statnějších postav, ale i proto že se jedná samozřejmě o tým zvučného jména.

Při přípravě hřiště mě osobně překvapila jedna taková docela důležitá maličkost, a to, že při přenášení branek automaticky přišli dva tatínkové z týmu Slavie a pomáhali nám. Ne že by to bylo tak neobvyklé, ale stává se to opravdu poskromnu.

Po krátkém rozcvičení a upřesnění si hry, která po domluvě trvala 4×15 minut jsme šli na plac.

Od úvodních minut jakoby docházelo k takovému oťukávání si soupeře z jedné i druhé strany, hrálo se převážně ve středu hřiště, sem tam nějaká ta střela. Holky se ale postupem minut dostávaly do čím dál větších šancí, z kterých vsítily dva góly. My jsme nebyli herně horší, ale nedokázali jsme se tak nějak prosadit gólovou šancí. To vše ale přišlo po krátké chvíli a i my jsme se mohli radovat a radost to byla opravdu skvostná. Kluci a Nelča po sobě skákali jako koně. V podstatě asi tímto gólem ze všech našich hráčů spadla jakási nervozita ze zvučného jména soupeře, hra se z obou stran více otevřela a bylo se na co dívat. Naše defenzivní činnost byla velice úspěšná, jak při akcích soupeře dopředu, tedy v před finální koncovce, tak i při rozehrávce soupeře od branky, kolikrát gólmanka opravdu nevěděla a ani neměla tu příležitost někomu ze svých spoluhráček míč přihrát. Hráli jsme velice „kompaktně“, mluvili jsme na sebe, při bránění si předávali hráče, při protiútoku jsme šli okamžitě jako střely na bránu, nezbavovali jsme se zbytečně míčů nějakými odkopy, bylo vidět plno krásných přihrávek – křižných, do náběhu. Kluci s Nelčou absolvovali plno osobních soubojů, některé i hodně bolely, ale nenechali se tím otrávit a hráli dál. „Gólmany“ jsme vystřídali 4x a i ti se blýskly kolikrát krásnými zákroky a pomohli tak ostatním. Myslím si osobně, že všechny čtyři patnáctiminutovky se bylo na co dívat. Góly jsem osobně nepočítal, ale řekl bych, že jsme prvních 15 minut prohráli, další dvě vyhráli a poslední prohráli, to už na našich borcích byla vidět celková únava, ale v součtu pak údajně skončilo přátelské utkání se skóre 9:9.

Chtěl bych tímto moc, moc, moc poděkovat všem hráčům za přístup, bojovnost a krásný fotbalový zážitek a Vám rodičům za krásnou diváckou kulisu a velkou podporu našich/Vašich dětí.

S pozdravem RT