Zmrzlí, poražení, ale spokojeni


Zmrzlí, poražení, ale spokojeni. I tak by se dala pár slovy popsat dohrávka odloženého utkání se Sokolem Hostouň. 

Po jednoznačné porážce při našem prvním setkání s týmem Hostouně jsme na hřiště v Dobrovízi odjížděli s velkým respektem. Když se naši kluci s hostouňskými obry potkali v kabině, respekt ještě narostl. Když jsme ale celý tým soupeře viděli na hřišti, vypadalo to už jinak. Vysoké a urostlé kluky doplňovali prckové snad o dva roky mladší a tak se výškový průměr nakonec srovnal s naší. To ještě nic ale nemusí znamenat. Při domácím utkání nám hostouňští dokazovali, že kromě fyzické převahy jsou na tom dobře i fotbalově.

Sokol Hostouň – SK Slaný 6:5 (2:4) branky: Hlinovský, Milutinovič, Tvrdík, Šíma a Zápotocký

Jak již bylo řečeno, k utkání jsme po zkušenosti z domácího kola přistupovali s velkým respektem a jen blázen by věřil ve vyrovnané utkání, natož výhru. To co ale bylo vidět na hřišti od prvních minut by nenapadlo ani zmiňovaného blázna. Od prvních minut jsme převzali iniciativu a diktovali tempo hry. Soupeře jsme na naší polovinu pouštěli sporadicky a Mázovi v brance byla asi pěkná zima. Pravda ale je, že jsme si brankových příležitostí moc nevytvořili. V jediné slibné rozjeté akci se v dobré střelecké pozici ocitl Dan. Ten ale v nezvyklé pozici útočníka místo nekompromisní střely vylepšoval situaci ještě přihrávkou. Ta se ale minula účinkem. Netrvalo dlouho a brankový účet utkání byl otevřen. K naší smůle jsme to nebyli ale my, nýbrž soupeř, který se pomaličku osměloval a hned dvěma góly šel do vedení. Toto jako by kluky nakoplo a začali jsme se dostávat více do koncovky. Náš účet jsme otevřeli pěknou střelou Dana a naše krasojízda pak pokračovala. Na 2:2 vyrovnal Viktor po kvalitním napadání rozehrávky brankáře. Náš tlak neutuchal. Soupeřovi snahy o útok jsme hasili již v prvopočátku a neustále hrozili rychlými protiútoky.

O p0ločasové přestávce jsme si ujasnili některé neduhy z prvního poločasu, protože drobných zejména taktických chybiček tam několik bylo. Druhý poločas jsme zahájili v duchu prvního, tedy velkou převahou a dokonce jsme se dostávali více do zakončení. Viděli jsme skvělou práci obranných dvojic, příkladné zajišťování a po zisku rychlý postup „nahoru“ buď kolmicí a nebo narážečkou přes střeďáka. Prostě radost pohledět. Za zmínku stojí krásná akce, kdy Dan ve spolupráci s Ondrou přenesl míč na druhou stranu k Tomášovi Plívovi (nezvykle v obraně), Tomáš na dva doteky našel na středu Jonáše a ten narážečkou za obranu poslal Mázu na branku. I když soupeř tuto akci nakonec odvrátil na roh, byla to asi nejhezčí akce za posledních několik týdnů. Pokud zmiňujeme kombinační hru, nemůžeme zapomenout ani na individuální akce. Zejména Zápa svou technikou cvičil hráče soupeře a dělal si z nich slalomové tyče, což mu jednou vyšlo přes celé hřiště a k zakončení mu chyběl kousek. Obrat v utkání zaznamenal Jony krásnou střelo na kterou neměl soupeřův brankář šanci dosáhnout. Za malou chvíli bylo ještě lépe. Když už se Zápa neprosadil individuálně, prosadil se po standardní situaci. Z rohového kopu ho ideálně našel Adam a Tomovi stačilo už jen nastavit nohu – vedeme 4:2. Po chvíli soupeřovi odskakujeme na rozdíl třech branek, když Vojta Šíma ve svém prvním soutěžním utkání ze skrumáže před brankou zvyšuje svou první soutěžní brankou na 5:2. Bohužel to bylo z naší strany vše, klukům jakoby začaly docházet Tatranky a soupeř se více osměloval. To mělo za následek, že se stav skóre vyrovnal a co hůře. V samotném závěru vstřelil soupeř vítěznou branku.

Sice odjíždíme z Dobrovízského azylu hostouňské mládeže s porážkou, nicméně na výkon, snahu a práci musíme být spokojeni. Kluci předvedli velmi pohledný výkon a i když v týmu soupeře byli hráči ročníku 2014 či dokonce 2015, nic to nemění na tom, že jsme byli chvilkami lepším týmem i v době, kdy na hřišti byli větší hráči. Nám se dařilo to, co po klukách chceme – okamžitý tlak na balon po jeho ztrátě ve vyšším počtu hráčů. To se dá říci, že kluci plnili do puntíku. V defenzivních činnostech jsme byli všeobecně efektivní. Viděli jsme zajišťování či zdvojování soupeře, velmi dobře jsme zavírali prostor pře brankou a když k tomu připočteme velice rychlou a přímočarou přechodovou fázi, nelze klukům tentokrát asi nic vyčíst. Menší nedostatky jsme samozřejmě měli v koncovce, kdy jsme buď nedohrávali situace či naopak nebyla taková podpora v předbrankovém prostoru.

Vyzdvihovat dnes jedince by bylo asi nefér, kluci předvedli velmi pěkný výkon a všichni si zaslouží velkou pochvalu. Přesto vše za zmínku stojí jedno jméno – Vojta Šíma. Ne snad, že by dnes vyčníval. Vojta má pořád na čem pracovat a co dohánět, nicméně s ohledem na to, že začal s fotbalem před rokem, nebyl dnes pouze do počtu. Pokud bude na sobě pracovat může se stát platným hráčem našeho týmu.

Závěrem bych chtěl poděkovat i rodičům za skvělé a hlasité povzbuzování. Myslím, že jsme si to všichni užili.