S Kladnem jako na houpačce


Po čtvrteční povedené dohrávce s Hostouní nás čekala sobotní dohrávka „vichřicového“ kola s týmem  SK Kladno. Oproti čtvrtečnímu utkání se přeci jen dalo čekat, že to bude jiná jízda. A taky že byla. Utkání to bylo jako na houpačce, kdy v úvodu jsme byli někdy i lepším týmem, zatímco v prostřední části jsme kladeňákům dělali slalomové tyče, abychom v závěru mohli mocně finišovat.

SK Kladno – SK Slaný 15:7 (branky: Milutinovič – 4, Zápotocký – 2, Brejcha)

Hned od úvodního hvizdu jsme se do soupeře pustili s velkou chutí a mohlo to být znát i na skóre, kdy střela z pravé strany proskotačila kousek kolem kladenské branky a po dvou minutách to mohlo být ještě veselejší, kdy po rohovém kopu opět míč skončil těsně vedl. Bohužel ani v jednom případě při nás nestálo štěstí. Byl to nakonec soupeř, který otevřel brankový účet tohoto utkání. Jak ale bylo uvedeno v úvodu, my jsme v první části byli minimálně vyrovnaným soupeřem a hne za malý okamžik jsme Brejším srovnali na 1:1. Soupeř sice postupně šel do tříbrankového vedení, nicméně na hřišti byl stále vidět vyrovnaný duel.

Do druhého dějství jsme vstupovali za stavu 2:4, kdy v těsném závěru první části po krásné akci na jeden dotyk uzavřel brankový účet Zápa. Bohužel druhá část utkání byla z naší strany prachbídná.  Ve skutečnosti jsme nepředvedli nic a logicky dostal prostor Ondra, který svým výkonem odvrátil debakl. Místo hry z první části jsme se snažili nesmyslně o „kombinaci“, respektive jsme se zbavovali míčů ve snaze přihrávat i v nepřipravených situací. Kluky jsme nabádali k většímu klidu a snaze řešit mnohé situace i individuálně místo snahy o jakousi přihrávku. Nakonec jsme tuto část hry prohráli 0:5.

Do třetího dějství jsme klukům, z nichž na některých začínala být vidět i únava museli důrazně vysvětlit, že ne vždy je přihrávka dobrým řešením a že je potřeba se občas pokusit i o individuální řešení a hned se to vedle hry projevilo i na skóre, kdy se Viktor uvolnil a snížil na 3:9. To bylo ale na delší dobu vše. Na našich borcích byla se začala projevovat únava a s ní spojená nesoustředěnost a chyby zejména při obranných činnostech.

Do posledního dějství jsme nastupovali za stavu 4:13 a už řádně unaveni. Dalo by se říci, že tato část byla částí jednoho muže. Krom toho, že jsme ji vyhráli 3:2, dal všechny naše góly Viktor. Každopádně nebylo to pouze o Viktorovi. My jako bájný Fénix jsme povstali z popela a jakoby jsme chytili druhý dech jsme najednou byli lepším týmem. Najednou jsme soupeře nepouštěli do zakončení, naopak jsme se dostávali více před soupeřovu branku a nakonec korigovali na vcelku přijatelnou porážku.

V tomto 75 minut dlouhém utkání si kluci museli trošku sáhnout na dno svých sil, mnohdy ze hřiště odcházeli v předklonu a těžce dýchali. Zejména pak třetí část utkání nám ukázala naše kvality. Tedy jak na tom jsme v momentě, kdy se musí jet takzvaně na krev, kdy nejsou síly, kdy celý organismus musí jet na 110% a tudíž soustředění, kvalita provedení a reakce zákonitě opadají. Zejména u některých hráčů byly v tomto ohledu vidět velké rozdíly a naopak někteří jakoby to zvládali úplně vpohodě. Výrazně velké nedostatky jsme měli a musíme si přiznat, že stále máme v kvalitě převzetí míče, tedy v prvním dotyku. Ne snad, že by soupeř byl v tomto ohledu lepší, ale my jsme v tomto utkání mnohdy zazdil dobře vypadající akci už v jejím zárodku. Pokud potřebujeme rychle posunout míč do jiného prostoru, nemůžeme mít 3-4 na jeho zpracování a bohužel z druhého dotyku, kdy jsme úplně špatně nastaveni nejde kvalitně přihrát. Zejména pokud k nám soupeř přistupuje rychle a důrazně. Kvalitní první dotyk levou i pravou nohou je prostě věc na které budeme muset pořád pracovat a pořád ji pilovat.

Celkově ale náš projev nebyl až na druhé dějství špatný a kluci si i přes porážku zaslouží velkou pochvalu. Samozřejmě pochvalu si zaslouží i všichni fanoušci za povzbuzování. Nyní nás už čeká pouze páteční dohrávka ve Velvarech a tím uzavřeme podzimní část OP SPŘ.