Ubojovaný turnaj na Braníku


V neděli 12.12. jsme se v brzkých ranních hodinách setkali ve sportovním areálu HAMR Braník, abychom absolvovali první ze zimních turnajů. Po několika omluvenkách jsme doplnili tým a na turnaj vyrazili plném počtu 11 hráčů. Podle přihlášených týmů se mělo jednat o turnaj nižší náročnosti a i z toho důvodu dostal prostor nováček v našem týmu – Vojta Šíma.

Po příjezdu na Braník a zejména po příchodu do haly nás kromě chladu čekala na první pohled malá hala. Jak se nakonec ukázalo a potvrdil nám to i pořadatel, rozměr hřiště byl opravdu menší, než by pro starší přípravky měl být.

SK Slaný – Radonice 1:1 (branka: Hlinovský)

Do turnaje jsme vstoupili proti týmu, se kterým jsme se setkávali na turnajích v Říčanech. Hned první minuty utkání naznačily v jakém duchu se bude ubírat nejen toto utkání, ale celý turnaj. Tedy, že si moc fotbalové krásy neužijeme. Málo prostoru znamenalo více soubojů a pokud k tomu připočteme nekvalitu prvního dotyku, nedal se čekat žádný fotbalový koncert. Přes to vše jsme však měli v tomto utkání více ze hry a soupeř jen díky dvěma hráčům odolával naší hře a byl schopen chvilkami i zahrozit. Všechny jeho útočné snahy však končily na naší obraně. Bohužel až na jednu, kdy po fatální a nepochopitelné chybě v obraně  jsme nechali soupeřova hráče úplně volného a neatakovaného před našim brankářem a ten poslal svůj tým z ojedinělé akce do vedení. My jsme naštěstí naši snahu korunovali aspoň vyrovnávací brankou v samém závěru.

SK Slaný – SK Ďáblice 1:1 (branka: Tvrdík)

Po plichtě v prvním utkání jsme nastoupili a k nejvyššímu týmu na turnaji. A opět jsme viděli spoustu soubojů, složité situace 1v3 a fotbalu pramálo. Z naší strany navíc pokračoval velmi ospalý výkon z prvního utkání. Soupeřovi hráče jsme nedostupovali, nechali jsme je přebírat míč bez kontaktu a naopak my jsme nebyli schopni si vytvořit větší tlak. Z tohoto pramenila opět vedoucí branka soupeře. Stejně jako v prvním utkání jsme se z ní oklepaly a po krásné akci, kdy Viktor převzal ve středu hřiště míč, krásnou kolmicí naše u druhé lajny Jonyho a ten se v zakončení nemýlil. To ale nebylo z naší strany všechno. Zvýšit jsme mohli opět Jonym, který však těsně minul soupeřovu branku. Ještě v lepší situaci se ale objevil Krpi, který netrefil odkrytou soupeřovu branku. A tak zápas opět skončil smírnou plichtou.

Rozčarování však nastalo po skončení utkání, kdy tým ze severu Prahy jaksi zapomněl na Fair play a skutečnost, že po skončení utkání se podávají ruce (asi nějaké anticovid pravidlo z Ďáblic). Nebyli jsme jediní 🙁

SK Slaný – Bohutín 0:2

K utkání s konečným vítězem turnaje není ani co psát. Soupeř nás v tomto utkání v úvodu přišpendlil jako vzácného motýla k naší brance a my se z tohoto obklíčení dlouho dostávali. Když už jsme se nedechovali, přišla rána z čistého nebe v podobě branky. Když jsme v závěru připravili střídání s cílem aspoň vyrovnat, přišla rána do týla v podobě druhé branky a vzhledem k tomu, že se blížil konec utkání, nedalo se očekávat, že se nám s výsledkem podaří cokoliv udělat.

SK Slaný – Baník Sokolov U9 1:2 (branka: Milutinovič)

Po dvou remízách a jedné porážce s vcelku nefotbalovými týmy jsme se těšili na utkání s o rok mladšími nadějemi druholigového Sokolova s nadějí na zisk prvního vítězství. Hned od prvních minut jsme viděli konečně fotbal a ne přetlačovanou. Bohužel soupeř šel opět do vedení, kdy Ondra neudržel povedenou střelu a ta skončila v naší síti. Za malou chvíli bylo ještě hůře. Prohráváme už 0:2. Naději vykřesal Viktor, který nás dostal hlavičkou po autovém vhazování do hry. Následně mohlo být ještě veseleji a to hned dvakrát, kdy z ostrého úhlu těsně minuli Jony a Marťas. Nakonec jsme tedy nedosáhli ani na kýžený bod.

SK Slaný – Sokol Stodůlky U9 1:2 (branka: Kraus)

V posledním utkání jsme hráli už jen o čest a věděli jsme, že to snadné utkání nebude, zejména pak pro naši defenzivu. Soupeř měl ve svém kádru hráče č.10, který výrazně zaměstnával obrany soupeřů a s naší si dělal doslova co chtěl. V jeho hře ho zásoboval skvělými pasy hráč č.24. A opět se jednalo o zápas jako přes kopírák. Soupeř nám odskakuje na rozdíl dvou branek a my pouze korigujeme na 1:2 tentokrát Martinem a stejně jako v předchozím utkání můžeme v závěru aspoň korigovat na plichtu, kdy Marťas dostává v plném běhu křížnou přihrávku a bez přípravy střílí. Pro nás bohužel nad. Nicméně tato pohotová akce si i přes neúspěch v podobě branky zaslouží pochvalu.

 

Na turnaji jsme nakonec skončili poslední a asi je třeba říct, že i trošku zaslouženě. Je pravdou, že jsme měli i trošku více nespravedlivé smůly, na druhou stranu musíme přiznat, že se jednalo o turnaj nižší úrovně než je MiniLiga a my jsme zde s téměř miniligovou sestavou zůstali hodně za očekáváním. To, že spoustě hráčů vadí míč se výrazně ukázalo na Braníku. Potřebujeme minimálně tři kontakty, abychom dostali míč pod kontrolu a na to zde nebyl prostor. Chyběl nám důraz v osobních soubojích zejména u obránců a dohrávání situací před brankou (zejména v prvním utkání). Výrazně se projevila „jednonohost“ některých hráčů. Prostě nebyl čas oběhnout si míč na svou silnější (spíše svou jedinou) nohu. I když z Prahy odjíždíme s hořkou pachutí posledního místa, turnaj nám hodně ukázal a potvrdil. Musíme stále a možná ještě intenzivněji pracovat na práci s míčem a prvním kontaktu. Jedině pak se někam posuneme.

Závěrem bych rád poděkoval všem rodičům za povzbuzování a po dlouhé době brzké vstávání.