Po řadě přátelských utkání vstoupil do jarní části jako první tým MiniLigy ročníku 2012. První jarní kolo se konalo ve vzdáleném Nymburce. Už podle složení týmů bylo jasné, že to bude asi nejtěžší kolo. Náročnosti ani nepřispěla skutečnost, že celou noc před turnajem pršelo a bylo tedy velkým otazníkem, jestli se toto kolo uskuteční a na jakém povrchu. Jelikož se jednalo opravdu o jedno ze dvou nejnáročnějších kol, „povolali jsme do zbraně“ i Brejšího a do Nymburka jsme měli odjíždět v té nejsilnější sestavě. Bohužel zdravotní problémy nakonec z nominace vyřadily Ondru a místo něj musel absolvovat křest ohněm Šimon.

SK Slaný – FK Kolín 1:5 (branka – Zápa)

Hned v prvním kole jsme nastoupili proti týmu Kolína. Od úvodního hvizdu kolínští kluci ukazovali, že to s míčem umí a toto jejich umění nám dělalo velké problémy. Navíc jsme nebyli schopni nastartovat svoje motory a dosti se trápili v elementárních činnostech. Zejména pak zahajovací pětka. Naštěstí se ale naše hra postupně zlepšovala a hrozba debaklu se postupně rozplývala. Utkání jsme sice nakonec prohráli 1:5, každopádně předvedený výkon zejména v druhé části hry tomu nenasvědčoval.

SK Slaný Polaban Nymburk 2:3 (branky : Kraus a Zápa)

Po úvodní porážce jsme nastoupili proti pořádajícímu týmu Nymburka. Kluci si po prvním utkání vyslechli pár rad, pokynů i kritických slov a hned od úvodu bylo vidět, že padly na úrodnou půdu. Herní projev se o velký kus zlepšil. Dlouho se hrála otevřená partie a nebezpečnějším týmem jsme přeci jen byli my. Bohužel po naší neproměněné tutovce přišel kontr soupeře a prohráváme 0:1. Inu nedáš dostaneš. A bylo ještě hůř, když soupeř zvýšil na rozdíl dvou branek. Nám se podařilo vrátit do zápasu a Marťasem snížit na 1:2, bohužel soupeř opět odskočil na rozdíl dvou branek. Nám se opět podařilo vrátit do utkání Zápou jehož nepříliš prudká střela proskotačila brankáři pod rukama. Bohužel to byla poslední branka utkání a my jej prohráli jen těsně.

SK Slaný – SK Benešov 4:7 ( branky: Hunal, Brejcha, Zápa a vlastní)

ve třetím utkání nás čekal starý dobrý soupeř už z éry MiniCupu – SK Benešov. Po týmu Kolína a Roudnice se jedná o další výběrový tým a odpovídá tomu i kvalita. Kluci jsou dobří na míči a velice efektivní v zakončení. To nám předvedli koneckonců i na turnaji v Břežanech, kde si z nás udělali trhací kalendář. Nejinak tomu mělo být i dnes. Každý zápas začíná od stavu 0:0 a stát se může cokoliv. O tom jsme se přesvědčili zejména v posledním kole. Hned od úvodního hvizdu jsme zjistili, že to tak může i být. Žádný respekt, žádný tlak soupeře, nýbrž pohledný vyrovnaný fotbal a co víc. Na úvodní branku soupeře jsme odpověděli hned dvěma brankami, kdy se trefil nejdříve Honza a v dalším střídání Brejší. My jsme poprve na turnaji vedli. Soupeř bohužel odpověděl stejnou mincí a do vedení šel on. Nám se podařilo už jen dvakrát vyrovnat a i když vše vypadalo zase na vyrovnané skóre, soupeř nám v samotném závěru odskočil na 3 branky a my po pohledném utkání prohráli možná i nemilosrdně 4:7.

SK Slaný Junior Teplice 2:4 (branky: Brejší, Viktor)

V předposledním kole nás čekal nováček MiniLigy – tým Teplic. Teplický tým nahradil velvarské akademiky, kteří ze soutěže odstoupili. Tepličtí přeci jen nejsou úplný nováček. Měli jsme možnost se v rámci MiniLigy s nimi utkat v Roudnici. Po této zkušenosti jsme očekávali náročné utkání, které bude asi i bolet. Tepličtí mají ve svých řadách některé opravdu kvalitní hráče a jejich hra je založená i na důrazu na hraně pravidel. Naše předpoklady o tvrdé hře se začaly naplňovat hned od úvodu. Tepličtí hráli opravdu tvrdě do těla, nicméně až na jeden zákrok bylo vše v rámci pravidel. I když jsme v tomto utkání dotahovali náskok soupeře, hráli jsme vyrovnanou partii a mnohdy byli i maličký kousek o cenného úspěchu. Bohužel štěstí v koncovce jsme v Nymburce neměli a tak jsme i toto utkání prohráli 🙁

SK Slaný – SK Roudnice 5:9 (branky: Viktor-2, Brejší-2, Plíva)

V posledním utkání nás čekal asi nejtěžší soupeř tohoto kola. Krom toho, že se tým Roudnice neustále herně zlepšuje, zápasy s ním opravdu hodně bolí. Roudničtí jsou opravdu důrazní a hlavně silní v osobních soubojích. Bylo tedy otázkou jak se naši kluci vyrovnají s takto fyzicky náročným zápasem. Navíc do utkání už nenastoupili Sam s Adamem, kteří už do turnaje nastupovali s drobnými zraněními a poslední utkání již hráli přes bolest. Naše vyhlídky tímto klesly ještě níže. No co už, odehrát jsme toto utkání museli a cílem bylo nepřipustit debakl. To co se na hřišti dělo od prvních minut nezaskočilo jen trenéry soupeře, zaskočilo to i nás. Kluci na roudnické borce vlétli, ti si připadali jako na kolotoči a my vedli rázem 5:1 !!!! Ano 5:1. Roudnický tým, který v předchozích čtyřech utkáních nepoznal porážku a dostal pouze 3 branky !!! nyní prohrával 0 4 a dostal o dvě víc než v předchozích čtyřech utkáních. Konalo se velké překvapení a překvapení či spíš nespokojenost s výkonem byly trošku vidět i na trenérech soupeře. Na hřišti v tomto okamžiku byl vidět pouze jeden tým a my jsme pomaličku kráčeli k vcelku překvapivému vítězství. Bohužel se ale stalo něco nevysvětlitelného. Jako by mávnutím kouzelného proutku se hra otočila. Na hřišti byl stále jeden tým, ale role jsme si vyměnili. Nejinak tomu bylo i s kolotočem. Tentokrát kolotočář byl vozen na kolotoči. Nebyly to labutě, byl to řetízkáč nebo spíše centryfuga. Soupeř z jasného výsledku otočil skóre na konečných 9:5, tedy nastřílel 8 branek!!!! Šimon ať dělal co dělal, tahal jeden míč za druhým ze své sítě a že některé branky byly opravdu pohledné.

V sobotu jsme tedy zahájili jarní část sezóny ročníku 2012 a je třeba říct, že povedeným kolem MiniLigy. I když počasí moc nepřálo, mohli být všichni promrzlí rodiče spokojeni. Dokonce jsme z  „ochozů“ zaslechli slova chvály, že hrajeme konečně pěkný fotbal. Je to tak. Kluci fakt předváděli až na pár prvních minut pohledný a vcelku i takticky vyzrálý fotbal. Velice efektivní jsme byli zejména ve vysokém presingu, kdy jsme napadali soupeře už na jeho polovině a při rozehrávce od branky. Velice dobře jsme zmenšovali hřiště a bránili v těžišti hry. Až na výjimky jsme nedali soupeřům šanci rozvinout útok a zejména pak v situacích 1v1. Bohužel jsme měli trošku problémy v zakládání útoků, zde jsme se trošku krkolomně snažili řešit situace jeden na jednoho místo „přihraj a běž“, respektive naraž si a běž. Co náš výkon asi moc nepodrželo, byla paní Fortuna. Vzpomeňme nejmarkantnější příklad, kdy se Viktor na levé straně uvolnil a trefil tyč. Sám si odražený míč doběhl a úplně prázdnou branku z dorážky přestřelil. Nejinak tomu bylo po akcích Honzíka Hunal, jehož povedené střely buď brankář s obtížemi vyrazil a nebo kde se vzal tu se vzal, přiklouzal se obránce a jeho střelu vyrazil či ztečoval. Celkově se tedy za předvedený výkon ani výsledky nemusíme stydět. Kluci si zaslouží velkou pochvalu jeden vedle druhého.

Velké poděkování tedy patří všem hráčům, ale i fandícím rodičům a naší cateringové specialistce Kátě Plívové.