V sobotu 7.5. jsme absolvovali další z jarních kol MiniLigy U10. Tentokrát jsme už nemuseli jako v minulých kolech absolvovat dlouhou cestu. Třetí kolo se hrálo v nám již dobře známém roudnickém areálu. Drobný problém nastal s kabinami, kdy jsme se díky souběhu více akcí museli vměstnat do šatny roudnického áčka a tak se někteří (nejen naši kluci) převlékali i ve sprše. Roudnické kolo bylo ale i v duchu dvou novinek. Tou první byly „nové“ dresy, které před osmi lety pro ročník 2007 kupovala firma Unibon. Mnozí si vzpomenou na Vosiho, jehož starší bráška v té době za SKS ještě hrával. Bohužel s touto novinkou se nesla i novinka ponožkových stulpen, které bohužel asi následující trenéři obměnili a koupili o něco větší velikosti. Někteří naši drobečci měli patu někde uprostřed lýtka 🙂
Druhou novinkou byla účast dvou posil. S naším týmem si MiniLigu vyzkoušeli Matěj a Vojta a vůbec se neztratili.
SK Slaný – SK Roudnice 3:6 (branky: Matěj, Viktor a Marťas)
Hned v prvním utkání na nás čekal soupeř z nejtěžších – domácí Roudnice. Do utkání jsme šli s odhodláním potrápit soupeře a uhrát slušný výsledek. I když jsme byli téměř v nejsilnější sestavě, pořád byli domácí favoritem. To se bohužel potvrdilo hned v úvodních minutách, kdy jsme po třech fatálních individuálních chybách v defenzivě prohrávali 0:3. Vstup do turnaje jsme tedy vůbec nezachytili a vypadalo to s námi velmi špatně. Nebyli jsme schopni udržet míč a tlak soupeře byl až neskutečný. Naštěstí s přibývajícím časem se náš výkon zlepšoval a hra se postupně vyrovnávala. Ve druhém poločase už na hřišti byly dva vyrovnané týmy. Bohužel ale stáhnout manko z úvodních minut se nám už nepodařilo.
SK Slaný – SKJ Teplice 6:8 ( branky: Honza – 3, Matěj – 2, Adam)
Druhé utkání jsme sehráli s týmem, proti kterému jsme si věřili a chtěli jsme jej stejně jako ve Vestci obrat o body. Tepličtí šli sice do vedení jako první, my jsme Matějem kontrovali a co více. Matěj nás poslal svým chladnokrevným zakončením do vedení. Od tohoto okamžiku jsme začali kontrolovat hru a byli jsme lepším týmem. Soupeř stačil ještě vyrovnat na 2:2. To bylo na dlouhou dobu všechno. Dvěma góly nás poslal Honza do vedení a díky svíci Adama z velké dálky jsme odskočili na rozdíl třech branek. Bohužel to bylo z naší strany všechno. Od tohoto okamžiku soupeř předvedl neskutečnou produktivitu. Co střela na branku to gól. Nešlo o ledajaké náhoďáky, nýbrž vcelku povedené střely, které by Ondra mohl vytáhnout leda zázračným zákrokem. Jelikož se zázraky neděly, prohráli jsme v divokém utkání nakonec o 3 branky.
SK Slaný – Junior Chomutov 7:0 (branky: Matěj a Tomáš – 3, Honza)
Proti týmu Chomutova jsme byli již před utkáním jasným favoritem. Chomutovští vzali do Roudnice hráče širšího kádru. Své TOP hráče šetřili na nedělní turnaj v Blšanech. Po přátelském utkání s tímto týmem, které jsme shodou okolností sehráli v Blšanech, jsme výrazně věřili i bez ohledu na aktuální sestavu. Hned od prvních minut bylo jasné, že Junioři z Chomutova přivezli do Roudnice opravdu hráče širšího kádru. Hrálo se pouze na jednu branku a soupeř se přes půlku dostával jen sporadicky.
SK Slaný – FK Neratovice 1:7 (branka: Viktor)
Po vysoké výhře nad Chomutovem nás čekal velmi kvalitní soupeř. Neratovice patří k předním týmům v této kategorii a jsou schopny postavit do této soutěže dva velmi kvalitní týmy. Jak se ale ukázalo, dnes si vzali na MiniLigu i hráče širšího kádru. Byť pravděpodobně řadu utkání prohráli, na nás si smlsly. Asi v oboustranně nejhorším utkání turnaje (Poznámka redakce: trenér soupeře byl i přes výhru výrazně nespokojen s výkonem jeho hráčů) jsme po odchozeném a podprůměrně odehraném utkání prohráli nejvyšším rozdílem.
SK Slaný – SK Kladno 2:3 (branky: Matěj a Viktor)
To nejlepší mělo přijít nakonec – Kladenské derby. V posledním utkání jsme měli porovnat síly se soupeřem nám dobře známým – SK Kladno. S kladenskými borci máme velice dobré sousedské vztahy a i zápasy s nimi mají zajímavý náboj. Sousedská rivalita je tam znát, ale vždy v duchu fair play a bez emocí. SK Kladno je hegemonem okresu, spádový klub se statusem Sportovního střediska mládeže a tudíž i z logiky věci se v jeho řadách objevují nejlepší hráči na okrese (Adam Hlava, Manu a nyní i Petr Suchý). I když nemáme rádi slova jako prestiž či konfrontace, jsou utkání s kladeňáky vcelku prestižní záležitostí a zajímavou konfrontací. Mohou nám lecos ukázat. Nejinak tomu bylo i v Roudnici. Po přáteláčku na naší umělce jsme do utkání nastupovali s vědomím, že jen skvělý výkon nám může zajistit slušný výsledek. Hned od prvních minut jsme se do kluků z Kladna pustili bez bázně a hany. K úžasu nejen nás trenérů, ale asi všech přihlížejících a asi i Jirky Koldinského – trenéra Kladna jsme po brankách Matěje a Viktora vedli 2:0. Ne snad, že bychom soupeře přehrávali. Hrála se pohledná vyrovnaná partie plná pohledných akcí na obou stranách. Šťastnějším týmem v tomto duelu nakonec byl soupeř který vedle vyrovnání vstřelil i vítěznou branku. Nicméně náš tým si za výkon zasloužil velká slova chvály nejen od trenéra soupeře, ale i z řad rodičů soupeře. Je třeba přiznat, že kladenští rodiče na nás pohlížejí s velkou úctou a naše výkony hodnotí pravidelně velmi pozitivně za což jsme samozřejmě vděční. Každopádně po tomto utkání neunikl oku Jirky Koldinského výkon Ondry a velmi ho chválil. Je třeba říct, že Ondra hodně zapracoval na rozehrávce nohou a to asi trenéra soupeře zaujalo.
Po dnešním kole určitě zaznělo z řad fanoušků spousta slov kritiky na hru našich borců. A bylo tam spousta individuálních chyb, mnohdy až fatálních. Z pohledu nás trenérů ale panuje maximální spokojenost. Kluci ve hře začali praktikovat věci, které je učíme na tréninku. Viděli jsme řadu krásných kombinačních akcí jako například kolmice od brankáře na střeďáka, přihrávka do křídla, pas před branku a GÓÓÓL. Krásná kombinační akce, kdy z levé strany dostává Viktor ideální balón do nebezpečného prostoru před branku a on ještě vylepší pozici na zakončení (i když stačilo jednoduše zakončit). Je pravdou, že na rozdíl od předchozích kol nám trošku skřípala hra obránců. Nezavírali jsme nebezpečné prostory a naopak neotvírali jsme si hřiště po zisku míče. Každopádně kluky až na utkání s Neratovicemi musíme za předvedený výkon pochválit. Jen to pojďme shrnout. Nebýt třech fatálních selhání s Roudnicí, skončilo by utkání plichtou. S Teplicemi jsme vedli 5:2 a soupeř začal hrát dlouhé balóny dopředu bez jakékoliv mezihry a trestal skvělým zakončením. Dalo se samozřejmě na toto reagovat – zavřít střed hřiště, ale v přípravce? Utkání s Kladnem? Bylo nepodobné tomu s Teplicemi. Naše agresivní hra na polovině soupeře, napadání jeho rozehrávky mu dělala velké problémy a proto následovaly dlouhé a vysoké nákopy dopředu. Na rozdíl od teplických z nich kladenští borci nedokázali tolik vytěžit. Naopak naše pestrá hra podpořená skvělou rozehrávkou Ondry dělala soupeřům velké problémy. Konečně jsme pochopili, jak je dobré využívat střeďáka při mezihře či výstavbě útoku a vcelku se nám dařilo hrozit i z rohových kopů. I když jsme z nich nevytěžili nic, každý RK „zaváněl“ gólem.
Samozřejmě stále se objevovaly a objevují chyby na kterých musíme zapracovat. Alfou a omegou je pro nás v současnosti první dotyk a převzetí míče. Zde má spousta kluků velké problémy. Zpracováváme mnohdy míč ve stoje místo v pohybu a nebo potřebujeme 2-3 dotyky k tomu abychom dostali míč pod kontrolu. Pak není čas na další mezihru (jsme v souboji). Osvojení této dovednosti znamená velké plus i na ligové úrovni.
Pokud to shrneme, tak až na některé detaily zaslouží kluci ohromnou pochvalu a velký obdiv, co si z tréninků odnesly. Dokázali to „přetavit“ do hry a předvěst skvělé výkony ke kterým ohromnou měrou přispěli i Matěj s Vojtou za což jim patří velký dík. Náš tým dnes jen nedoplnili, kluci ho posílili. Samozřejmě velké poděkování patří i naší cateringové specialistce paní Plívové a všem rodičům za povzbuzování.