Tým ročníku 2012 sehrál dvě modelová utkání ve formátu 7+1 proti našim starším borcům z týmu U11. Třetím utkáním měl být zápas s týmem Libušína. Ten však na poslední chvíli musel utkání kvůli malému počtu hráčů odvolat a tak zůstalo pouze u klání slánských borců.

Naše úplně první utkání na půlku hřiště proběhlo 19. 5. a kluci měli velkou možnost přivonět k velkému fotbalu. Proti starším, zkušenějším borcům a zároveň i díky nezkušenosti se kluci velmi těžko prosazovali a nebylo divu, že se neustále hrálo na naší polovině a branky padaly pouze do naší sítě. Když už jsme se dostali na polovinu soupeře, ten naše snahy záhy velice rychle eliminoval. Výrazně odlišné bylo druhé utkání hrané 2. 6. Oproti prvnímu utkání jsme trošku změnili rozestavení, hráli jsme se třemi obránci místo původního 2-4-1 a kluci si přeci jen více věřili v osobních soubojích. V první třetině byl přeci jen ještě trošku vidět respekt ze soupeře, kdy jsme se snažili vyhýbat situacím 1v1 a spoustu z nich jsme chtěli řešit kombinací. Bohužel jsme zapomněli, že na větším prostoru jsme zapomněli, že přihrávka musí mít větší razanci a tudíž, to co nám stačí na malém hřišti na dlouhou průnikovku je pouze narážečka.

Po první přestávce jsme si některé tyto záludnosti vysvětlili, kluci pochopili, že lze některé situace řešit i kličkou. To nejdůležitější ale byla taktická vyzrálost a myslím, že v tomto jsme soupeře i překonávali. Na hřišti se pohyboval jednolitý blok, snažili jsme se v defenzivě držet blízko u sebe, zavírat prostory a myslím, že jsme tím „dvořákovcům“ vcelku komplikovali život. Současně s dobrým pohybem jsme mnohdy i ukázkově zdvojovali jejich hráče v těžišti a tím i výrazně komplikovali jejich hru. Toto utkání nebylo jenom o naší defenzivě, ale na rozdíl od prvního utkání jsme se dost často dostávali na polovinu soupeře a několikrát jsme se usídlili i před brankou soupeře. Zde se ale výrazně projevila herní vyzrálost soupeře, fyzický i věkový handicap našich borců.

Poslední dějství bylo spíše už o morálu. Vysoké tempo, teplo a pouze 2 střídající hráči se projevily i na naší hře. Nestačili jsme už dostupovat hráče soupeře, v naší obraně se začaly objevovat velké skuliny a mnohdy jsme hráli i na třiceti metrech a to se proti tak zkušeným borcům jakými jsou „dvořákovci“ hrát nedá. Těžko už ale můžeme mít klukům v této fázi za zlé, že mezi zálohou a obranou byla téměř permanentně velká díra. Kluci toho už měli opravdu plné zuby a někteří opravdu tahali nohy.

Co nám zejména toto druhé utkání ukázalo? Nejde vůbec o „porovnávání pindíků“ s o rok staršími borci. Ti splnili svou roli silnějšího a zkušenějšího týmu a logicky po zásluze vyhráli. Nás potěšila předvedená hra a chytrost našich borců. I přes drobné nedostatky spíše individuálních chybiček kluci předvedli super výkon se kterým by se mohli na podzim popasovat i v OP mladších žáků. Pestrost naší hry byla až neskutečná. Dokázali jsme útočit pře střed hřiště nebo přímočaře po lajnách. Podařilo se nám vstřelit i první branku na „velkém“ hřišti a to ještě jeden projektil, který z Viktorovi kopačky mířil pravděpodobně na branku, štípnul Krpiho mezi lopatkama 🙂 . Zejména ve druhé fázi utkání a na začátku třetí jsme se osmělovali více a více a důsledkem toho bylo i několik rohových kopů.

Na čem budeme muset v příští sezóně zapracovat a co nebylo z naší strany zrovna povedené, bylo rozhodování jak řešit některé situace. Mnohdy jsme zejména na polovině soupeře místo individuálního řešení šli do kombinace, přičemž ta první varianta se doslova nabízela. Stejně tak musíme zapracovat na rozehrávce na vlastní polovině, kdy se snažíme jít sice přímočaře dopředu, ale bohužel přes zahuštěný prostor. Místo abychom v této situaci přenesli hru na druhou stranu, která je otevřenější. Toto a další věci ale plynou z nového a nám nezažitého modelu 7+1 respektive 8+1 se kterými se na malém hřišti moc nesetkáme. Každopádně pro kluky to byla dnes další velká zkušenost a pro nás trenéry velká studnice poznání.

I když nerad hodnotím jednotlivce, udělám dnes výjimku. V tomto utkání předvedly až možná dechberoucí výkon oba Honzové (Máza a Krpi). Proč vyzdvihuji tyto dva borce? Zejména oni budou těmi, kdo bude muset příští rok akceptovat tempo velkých utkání, oni rozšíří tým MiniLigy a oni se musí stát stavebními kameny týmu v kategorii mladších žáků. Dnes oba předvedli své kvality. Máza byl coby pravý bek téměř stoprocentní a až na drobnou technickou nezkušenost (kterou během jednoho střídání pochopil) předvedl velmi zajímavý výkon. Krpi už má za sebou minulé kolo na kolotoči zvaném MiniLiga. Ví, jak se hraje na 110% a nejinak tomu bylo i dnes. Po pravé lajně zaměstnával obranu soupeře. Dalším borcem, který předvedl úctyhodný výkon byl Dan. Z Dana se stává stoper s neuvěřitelným přehledem a hrou v celé šíři hřiště, dokáže si odskočit, doplnit, zajistit. Prostě byl všude kde měl být a nikde nechyběl. Další velmi milé zjištění byl Adam. Jelikož máme jeden velmi velký otazník na postu střeďáka, Adam nám ho dnes kousek odmázl. Že je Adam dobrý levý obránce víme, stejně tak i o jeho technice či přihrávce. Dnes ale nebyl skoro ani patrný rozdíl v tom, jestli je na hřišti Viktor nebo Adam. Možná, že Adamovi dnešní utkání vyšlo a že měl ofenzivní choutky, ale jeho výkon byl velkým příslibem, že v budoucnu jej kromě postu defenzivního záložníka či levého obránce můžeme využít i na postu ofenzivního záložníka nebo spíše klasického středního záložníka.

Samozřejmě, že ve výčtu bychom mohli pokračovat třeba u Tomáše Plívy, který na pro něj absolutně nezvyklém postu hroťáka se s touto rolí popasoval velice dobře, nicméně pro Toma (jak všichni víme) je ideálním prostorem lajna. To že nezazněla další jména neznamená, že by kluci nepředvedli kvalitní výkon, protože ten předvedli dnes všichni a za to jim patří velké uznání.