V sobotu 4.6. jsme odehráli poslední kolo MiniLigy v Č. Brodě. Po dechberoucím výkonu ve čtvrtečním modelovém utkání jsme k našemu poslednímu miniligovému klání odjížděli s velkými ambicemi. Nic na tom nezměnili ani omluvenky Matěje a Vojty či Jonyho. Tým jsme doplnili o Brejšího a s velkým očekáváním vyrazili na východ. Bohužel ale sobota není čtvrtek. Už první nepříjemnost bylo parkování, kdy jsme díky souběhu hasičské soutěže museli parkovat v přilehlých sídlištích. Druhé rozčarování přišlo na hřišti. 

SK Slaný – SK Č. Brod 5:1 (branky: Plíva a Brejcha – 2, Kraus)

První utkání jsme sehráli proti asi nejslabšímu týmu MiniLigy – domácím českobrodským borcům. Hned od úvodních minut jsme se ale nestačili divit. V rozestavení 1-3-1, se kterým jsme skvěle absolvovali minulé kolo a s týmem, který ve čtvrtek sehrál vyrovnanou partii proti o rok starším borcům jsme se trápili proti papírovému outsiderovi. Ba co hůř, soupeř šel do vedení a naše hra vypadala jako kdybychom byli poprvé na hřišti. Překáželi jsme si, naše přihrávky (pokud se tomu dalo tak říct) nacházely kopačky soupeře s neskutečnou přesností. Nakonec jsme z holomajzny vytěžili vítězství, nicméně spokojenost s předvedeným výkonem být nemohla.

SK Slaný – AFK Pečky 1:7 (branka: Brejcha)

Tým z Peček měl být ten, kterému jsme chtěli vrátit všechny porážky z minulosti a dosti jsme si věřili. To nám ale dlouho nevydrželo. Soupeř pravděpodobně od posledního utkání nakupoval na hráčském trhu. Takový výkon, co předváděl v Brodě jsme od něj historicky neviděli. I s pořadatelem jsme se nad jejich výkony pozastavovali. Kvalitu jejich posil jsme poznávali celý zápas. Od vyrovnávací branky Brejšího byl na hřišti jeden tým a branky padali pouze do naší sítě.

SK Slaný – SKJ Teplice 4:6 (branky: Hunal – 3, Milutinovič)

Po krátké pauze a občerstvení z dílny Káti Plívové jsme pokračovali v turnaji proti týmu Teplic, který zdolal i favorizovanou Roudnici. My jsme se v tomto utkání vrátili k rozestaveni 2-1-2 s cílem dát týmu jiný náboj. Úvod utkání jakoby kopíroval mizérii z předchozích dvou utkání. Tepličtí borci ukázali kvalitu a hlad v zakončení a po deseti minutách vedli 5:0. Pak ale někdo přepnul přepínač do opačné polohy. My jsme převzali iniciativu, Viktor vstřelil první branku a když Honza přidal další dvě, byli jsme ve hře a na soupeřovu lavičku se vkrádala nejistota. Uklidnění do soupeřových řad měla přinést branky na 3:6, ta ale nebránila slánské mašině a soupeře jsme válcovali dál. Díky dovršenému hattricku Honzy jsme byli opět ve hře. Bohužel další branky jsme ale nedali a po kvalitním výkonu se silným soupeřem jsme prohráli.

SK Slaný – SK Roudnice 2:6 (branky: Milutinovič a Brejcha)

Parné dopoledne jsme končili zápasem proti favoritovi z Roudnice. Marně jsme na hřišti hledali modro-bílé roudnické dresy a místo nich na hřišti pobíhali borci v dresech s nápisem Český Brod. V Brodě se naplnila černá můra každého trenéra – zapomenout a nebo zaměnit dresy. Roudničtí sice dresy přivezli, ty ale byly pro starší žáky a tak si kluci půjčili od domácích. Po diskusi s trenéry soupeře mimo jiné i o nepříjemnosti či předchozích utkáních jsme do posledního zápasu vstupovali s ambicí na slušný vyrovnaný výsledek. Bohužel zmýlená neplatí. Roudničtí dvěma góly šli do vedení a to udržovali až do konce. Nám v tomto utkání k lepšímu výsledku nechybělo moc. V určitém ohledu to byla paní štěstěna. Vždyť kdy v zápase uvidíme tolik nastřelených tyčí, kdy uvidíme povedené střely od Adama či Sama? Ne, že by tito dva neuměli vystřelit, ale střela ze střední vzdálenosti slabší nohou, která jde na branku je jev vcelku nevídaný. Vedle absence paní Štěstěny nám chyběl v tomto utkání k většímu úspěch větší hlad po gólech a dohrávání situací před brankou. Dvakrát skákal míč před brankovou čárou, kromě statických hráčů soupeře jsme tuto situaci vypustili i my. V neposlední řadě v náš neprospěch promluvila i absence pohybu a dostupování hráčů.

V Českém Brodě jsme předvedli asi nejhorší výsledek v této sezóně. Mnohdy naše hra vypadala jako v předpřípravce, překáželi jsme si, dávali si přednost, klička ze stoje a do hráče, přihrávka přímo na soupeře. Výjimkou bylo utkání s Teplicemi, kde se hra podobala tomu, co kluky učíme – hrát do šířky, kvalitní klička a přihrávka. V posledním utkání to byla i absence pohybu a dostupování hráčů. Snad to byla výjimka a vybrali jsme si jen den blbec. Jen je velká škoda, že hned všichni hráči, protože tentokrát všichni kluci zahráli pod svůj standard. Pro většinu kluků toto byla poslední akce této sezóny a je velkou škodou, že jsme ji zakončili špatným výkonem. Některé ještě čeká poslední kolo OP, turnaj v Panenském Týnci a exhibice na oslavách v Roudnici, kam jsme byli roudnickými trenéry pozváni.

Závěrem bychom rádi poděkovali všem rodičům za celou miniligovou sezónu. Viděli jsme spoustu zajímavých výkonů ať již individuálních či týmových. Utkali jsme se s kvalitními týmy a i když těch proher bylo více než výher, nemáme se za co stydět. Slova chvály jsme si vyslechli například od roudnických či kladenských trenérů či fanoušků. Stejná slova chvály teď patří i všem rodičům za podporu.