V sobotu 20. června jsme zajížděli k dalšímu kolu KS přípravek do Rakovníka. Na rozdíl od domácího kola jsme v sestavě postrádali omluvené Zápu a Sama (Kubáta). Na střídačce jsme měli „pouze“ 3 hráče, nicméně se jednalo o nezbytné minimum a tudíž nebyl důvod k panice. Bohužel do celé situace nám „hodil vidle“ Krpi, který při rozcvičce upadl a bolely ho záda. Jak se při prvním střídání ukázalo, byl problém větší a Krpi měl problémy s dýcháním. Nakonec vyšetření na pohotovosti nepotvrdilo nikterak zásadní problémy. My jsme tedy celý turnaj odehráli pouze se dvěma hráči na střídačce a vůbec ne špatně.

V prvním utkání jsme se nastoupili proti pořádajícímu celku SKP Rakovník. Již od prvních minut bylo vidět, že budeme asi lepším týmem, dařilo se nám skvěle kombinovat a přesouvat hru. Bohužel naší převahu jsme nedokázali přetavit do úspěšného zakončení. Klid do našich řad nalil Mates vedoucím gólem. I přes neutuchající tlak našich borců stále hrozilo vyrovnání, když vstřelil Tomáš Plíva pohlednou akrobatickou branku, bylo klidněji a věřili jsme, že utkání dovedeme k úspěšnému konci.

Ve druhém utkání nás čekal tým Neratovic. Jako každé kolo, i tentokrát jsme si museli vybrat slabší utkání. Na rozdíl od domácího kola jsme v Rakovníku neratovické nepotrápili a byť neměli v týmu „Haalanda“, přejeli nás hodně výrazně. Zejména po čtvrté brance jsme se sesypali jak domeček z karet a nezmohli jsme se na nic. Je třeba říct, že tentokrát proti nám nastoupil tým ročníku 2012 (v minulém kole se jednalo o mix 2012/2013).

Před přestávkou nás čekalo utkání s našim soupeřem z OP – s Unhoští. S unhošťskými máme vcelku pozitivní bilanci. I když se zprvu jednalo o poměrně jednoznačné utkání, šest minut před koncem šlo o zdraví a kardiovaskulární selhání 🙂 I když jsme do utkání vstoupili lépe a vedli jsme 2:0, soupeř v polovině utkání snížil na 2:1 a nám začaly docházet Tatranky. Vysoký presing si přeci jen vybíral daň v podobě úbytku fyzických sil a tak jsme kluky začali nabádat spíše k bránění v hloubce hřiště a udržení jednobrankového náskoku s vidinou rychlého brejku. Bohužel šest minut před koncem se v naší obraně skvěle zorientoval „Bourák“ – Vojta Boura a vyrovnal na 2:2.Tato branka jakoby naše borce nakopla a v rozpětí pár minut si vítězství vzali na svou stranu vcelku jednoznačným výsledkem.

Po jednozápasové pauze nás stejně jako v domácím kole čekalo utkání se Slovanem Velvary. Stejně jako doma jsme šli do utkání ospale. Soupeř nás tlačil a my jsme se bránili, naštěstí jsme jej na rozdíl od domácího kola k ničemu nepustili. K naší smůle ale vytěžil z minima maximum. Dvě ušmudlané branky daly ráz tomuto utkání. My jsme se postupně jako dieselový atmosférický pětiválec rozjížděli a podařilo se nám vstřelit kontaktní branku. Od tohoto okamžiku se hra vyrovnala a ,y jsme pomaličku začali přebírat otěže utkání a mohlo být ještě lépe. Asi pět minut před koncem přišla z levé strany přihrávka na zadní tyč, kde byl úplně volný Tomáš Plíva. Ten místo nastavení nohy volil střelu a míč skončil nad břevnem. Inu stane se i v lepších soutěžích a je jen otázkou, co by případná branka udělala se soupeřem, který byl v dané chvíli pod obrovským tlakem a zmohl se jen na jednoduché odkopávání. Z jednoho takového odkopu potvrdil 3 minuty před koncem vedení a tím vlastně zlomil naše snahy o obrat. Je třeba nutno dodat, že soupeř měl na střídání asi 5 hráčů oproti našim dvěma, ale v našem týmu se po předchozích ne příliš přesvědčivých výkonech probral Máza, odehrál opravdu skvělé utkání a byl opravdu oporou zadních řad.

Celkově jsme v Rakovníku odehráli asi nejlepší kolo této soutěže. Už po turnaji v Brandýsku jsme si vyslechli slova chvály na naší defenzivní činnost a ta nás zdobila i dnes. Trošku jsme měli problém s přenášením těžiště hry, kdy jsme místo křížné přihrávky či otočení hry přes stopery či gólmana (jako v utkání s Rakovníkem) zůstávali ve zhuštěném prostoru. Každopádně jsme z Rakovníka odjížděli se skvělým pocitem, kluci předvedli skvělý výkon po individuální technické i taktické stránce. Velkým a opravdu velkým překvapením pro nás bylo „kaučování“ ze střídačky. Že Adam radí klukům je skoro normální 🙂 , ale v Rakovníku se ozýval i vedle Jonyho i Dan. Toto je pro nás skvělým signálem, že kluci žijí tím utkáním a chtějí s jeho vývojem něco udělat.

Úplným závěrem bych za celý RT chtěl klukům poděkovat za skvělé sobotní dopoledne a myslím, že ten „vynucený“ potlesk si zasloužili. Samozřejmě, že podpora rodičů a makové rohlíčky byly taky super (jen ty tvarohové na mě nezbyly 🙂 )