Po dlouhé Covidové pauze od října 2020 do konce dubna 2021 jsme se konečně mohli opět scházet alespoň k tréninkovým jednotkám (TJ). Bylo to sice s určitými omezeními, ale přesto byla vidět na dětech chuť do fotbalu a ze začátku samozřejmě i k debatám, z důvodu toho, že se kluci a Nelča dlouho neviděli. Od počátku toho všeho jsme samozřejmě byli zvědaví, jak na tom naši hráči budou z hlediska techniky s míčem, fyzičky a dalších dovedností. Tomu jsme uzpůsobili TJ a v polovině května jsme postupně naplánovali pár přátelských utkání. Postupně jsme se utkali s týmy Baník Švermov, Baník Libušín a FC Slovan Velvary.
Utkání s Baníkem Švermov byl prvním přátelským zápasem a děti se evidentně moc těšili na své fotbalové klání. Hrálo se na dvou hřištích – na větším 4+1 a na menším 3+0. Hned od úvodního hvizdu jsme vlétli na soupeře a myslím si, že ten se nestačil divit. V jeho řadách byli i mladší ročníky a tak uzpůsoboval hru střídáním mladších na menší hřiště. U našich hráčů byla vidět velká chuť po souboji, po získání míče a hlavně po vstřelení branky. Toto dění se však postupně uchylovalo k tomu, co jsme nechtěli, a to bylo bezhlavé pálení na bránu, bez rozmyslu, bez akce, bez nápadu a založení fotbalové akce. Proto jsme hru postupně na obou hřištích znesnadňovali dětem tím, že mohli střílet na branku až po třetí přihrávce mezi sebou. Byly vidět i pěkné akce, myslím si, že si to děti užili, vsítili plno branek a měli konečně po dlouhé době pěkný pocit ze zápasu. To bylo hlavním účelem, hlavně pak, abychom zjistili, jak kdo na tom je a na čem musíme zapracovat důkladněji. V tomto zápase s námi poprvé nastoupil Viktor a svůj první zápas odehrál i Kiril.
Další přátelské utkání (PÚ) nás čekalo s Baníkem Libušín. I přesto, že jsme se s trenérem domlouvali na ročnících 2012, 2013, při příjezdu na hřiště Libušína nás čekala smečka hráčů od ročníku 2015 po 2012. Hrálo se na dvou plnohodnotných hřištích (4+1), takže každý hráč dostal slušnou porci minut strávených na hřišti. Od úvodních minut bylo zřejmé, že budeme muset přeskupit naše jednotky, abychom soupeře na hřišti jeho mladších hráčů nerozcupovali úplně. I když někteří hráči soupeře vypadali tak na 10-11 let. Kluci hráli nebojácně, dokonce si i dovolili nelítostné souboje s až o dvě hlavy většími hráči. Byli vidět pěkné akce a hlavně chuť do fotbalu. Důležité na obou těchto zápasech bylo, že si hráči mohli osvojit svoje fotbalové dovednosti, dovolit si jít do rizika ztráty míče a následně ho získat zpět. Jedním nešvarem na obou hřištích bylo bohužel shromažďování se do klubíčka několika hráčů namísto toho, abychom využívali prostor hřiště. To je opět naším cílem, tuto nectnost, která nám již nebyla úplně vlastní odbourat.
Poslední PÚ jsme odehráli ve Velvarech s místním FC. Jelikož tohoto soupeře známe a odehráli jsme s ním již řadu kvalitních utkání, byli jsme zvědavi, jaký bude mít fotbalové klání průběh. Se soupeřem jsme se domluvili na dvě hřiště, kdy v počtu 10 hrajících, jsme měli mít 3 hráče na střídání. Bohužel jeden hráč se omluvil den předem a druhý vůbec, takže na střídání byl 1 hráč na obě hřiště, což pro tempo zápasu, které jsme očekávali, nebylo vůbec příjemné. Hrálo se 4x15minut.
Hřiště blíže kabinám: tam to byla jízda hned od úvodu utkání. Tak jako v minulých zápasech, soupeř na nás vlétl a my jsme ze začátku jen horko těžko odolávali jeho náporu. Postupem času jsme se otrkali a byli jsme velice vyrovnaným soupeřem. Kluci přišli na to, že nemůžou koukat okolo a čekat, ale sledovat hru s přerušením soupeřovi akce a následným založením protiútoku. Dokonce jsme využívali šířku hřiště, snažili se hru roztáhnout a pak po křídlech zakládali pěkné akce. Občas se nám samozřejmě nepovedla rozehra od brány, kterou soupeř velice striktně a nekompromisně trestal. Třetí patnáctiminutovku Viktor odnesl výraznými puchýři, takže jsme poslední část zápasu odehrávali bez střídání a to už byl pro naše kluky úmor, zejména fyzický. Sice jsme pokaždé tahali za kratší konec, ale určitě nám tento zápas dal mnoho zkušeností.
Hřiště dále od kabin: na tomto place jsme byli dle sdělení trenérů lepší my. Krásné průnikové akce se zakončením, odehrané souboje, přihrávky, hra jeden na jednoho atd.
Celkově můžeme být s doposud odehranými zápasy spokojeni. Ne z důvodu počtu gólů, které jsme vstřelili, ale z předvedené hry. Děti jsou hladoví po zápasech. My víme, na co se zaměřit a co u nich zlepšovat a pilovat. Docházka na tréninky je výborná, za což děkujeme Vám rodičům, protože po takové pauze to nebylo jednoduché pro nikoho a zejména pak pro děti.
V plánu na měsíc červen jsou dva turnaje: 13.6. Neštěmice a 19.6. v Roudnici nad Labem. 16.6. bude opět přátelské utkání ve Velvarech.