Další kolo OFS jsme absolvovali na půdě SK Lhota ve velmi příjemném areálu. Našimi soupeři byli domácí a Velké Přítočno. Lhotští už jsou nám známým celkem, zato s Přítočnem jsme ještě nehráli. Při pohledu na některé jejich hráče jsem si připadal skoro jako v mateřské školce. Nic samozřejmě proti výšce hráčů, ale pohledem na mužstvo se dalo očekávat, co se bude ve vzájemném zápase dít.

SK Lhota – SK Slaný 3:6 (branky: 2x Brejcha, Vicenec, Myška, Hartl, Kučera)

Zápas zcela odlišný od předešlých kol. Soupeř na nás vlétnul a za pár minut jsme prohrávali 0:3. Byli jsme všude později, byli jsme pomalejší, tahali míč pod nohama, takže jsme o něj zakopávali nebo nechávali za sebou anebo jsme se srocovali do klubíčka hráčů, ze kterého nebyl skoro nikdo schopen vyvést míč. Po krátkém vysvětlení si situací a komentáři ke hře se kluci více osmělili a hra začala vypadat o trochu lepší. Snažili jsme se více využívat šířku hřiště, dařilo se nám přecházet 1vs1, obrana si držela svoje posty a tak jsme první poločas ukončili otočením skóre o jeden gól. Druhý poločas byl již v naší režii a tak jsme zápas dovedli do zdárného konce.

SK Velké Přítočno – SK Slaný 0:20 (branky: neuvedeno)

Tento soupeř, pro nás neznámý se představil, jak již bylo uvedeno výše, opravdu menšími dětmi, až na gólmana. Myslím si, že kdo tam byl a viděl, musí uznat, že nemá ani cenu komentovat průběh zápasu. Já se jen krátce pozastavím u naší hry. Na to, že nám toho soupeř dovolil opravdu hodně, jsme byli pomalí, málo koncentrovaní na hru, míč nám občas překážel, místo toho, abychom s ním pracovali, chtěli jsme po klucích, ať toho využijí a zahrají si fotbal, vyzkoušejí si nějaké parádičky atd., ale vše bylo dáno samozřejmě tempem zápasu soupeře a my jsme se tomuto tempu dosti přiblížili, což byla škoda.

Trio našich posil Radek, Adam a Marek si vyzkoušeli další zápasy a odehráli je velmi pěkně. Zbytek týmu, jak my říkáme „déle sloužící“ odehráli svůj standard, velmi mile překvapil Martin Kučera – konečně dal také gól a Jára s jejich bojovností, na Alexovi bylo znát (zejména fyzicky), že hrál první zápas. Brejší a Vici s klidem jim vlastní rozehrávali útočné akce. Kuba Košál hrál tentokráte kupodivu trochu zakřiknutě na to, jak bojoval a střílel v předchozích zápasech.

Rodičům velké poděkování za podporu našich malých fotbalistů

S pozdravem RT