Na nedělní odpoledne jsme měli naplánován další přátelský zápas, tentokráte na předměstí Neratovic s místním FK. Skromný, ale přesto příjemný areál s pěkně střiženým trávníkem vybízel k fotbalovému klání. S tímto týmem jsme se setkali vůbec poprvé, a proto jsme byli všichni zvědaví na hru a výkony našich kluků i s ohledem na to, že FK Neratovice mají Sportovní středisko mládeže – zkráceně, mají klubovou koncepci, založenou na komplexní práci s mládeží již od útlého věku, kvalita žákovských soutěží, počet mužstev, zázemí atd.  Nicméně i přesto jsme doufali, že se kluci poperou o výsledek a předvedou nám všem pěkný fotbal. Domluva s trenéry Neratovic zněla na 3×20 minut herního času.

Od začátku zápasu jsme vletěli na soupeře s plnou vervou. Neponechali jsme nic náhodě ani soupeři a snažili jsme se rychle kombinovat a přecházet do protiútoků. Bohužel krátce po úvodním hvizdu nás soupeř překvapil jakousi polostřelou, a tak jsme prohrávali. Kluci trochu sklesle sklápěli hlavy, ale již zanedlouho se mohli radovat. Pak jakoby se více osmělili, měli jsme lepší pohyb a naše rychlé protiútoky tak tak soupeř ubránil. Obrana byla v mnoha ohledech až bezchybná. Dařilo se nám přerušovat soupeřovu rozehrávku nejen ze hry, ale i od jeho branky a z autových situací. Postupem času jsme nabývali na síle, předvedli jsme několik velmi pěkných protiútoků podél postranní čáry – zejména Luky a Honza, ať už zleva nebo zprava s posunutím míče buď na jiného spoluhráče, nebo střílenou přihrávkou před branku, kde vždy někdo číhal anebo to vzali na sebe. Několikrát takto skóroval Lukaku, Alex, Brejší. Viktor motal soupeře svými kličkami, párkrát tedy skončil u třetího hráče, a proto jsme mu „kladli“ na srdce, aby udělal kličku a rychlým průnikem šel buď do volného prostoru, nebo míč přihrál. A ono to najednou šlo. Opět to byl zápas plný osobních soubojů velmi fyzicky náročných, ale kupodivu, kdo více brečel, byl soupeř. Naši borci jakoby byli ze železa nebo to na sobě nedali znát, protože párkrát byli zákroky neratovických dost na hraně, tedy spíše zezadu na našeho hráče. Ale je to fotbal a není to balet. Kluci si na takovéto zákroky musí také zvykat. Postupem času jsme již soupeře nepustili k něčemu výraznějšímu. Pár gólů tam padlo, ale celkově jsme soupeře přehráli zejména v bojovnosti, nasazení a přesnou hrou jeden na druhého. Byla vidět spousta pěkných fotbalových akcí, spolupráce jednotlivých hráčů, kombinace, střelecká produktivita v podstatě celého týmu a ne jednoho či dvou hráčů.  Moc pěkně odehrál zápas Martin Kučera, až na výjimky vždy vybojoval míč a přihrál někomu ze spoluhráčů, ještě musíme zapracovat na tom, aby buď zrychlil směrem dopředu, nebo po odehrání míče naběhl na možnou přihrávku. Kuba Košál taktéž zařídil krásnou gólovou akci po kombinaci s Brejším na jejímž konci byl Lukaku. Míša Kuliha se rval jako lev o každý míč a střílel jak u Verdunu. Nakonec jsme prodloužili zápas o jednu dvacetiminutovku, a tak si myslím, že si kluci zahráli, byli spokojeni a snad se i trochu zničili. Na některých už byla únava ke konci vidět.

Velké díky všem hráčům za pěknou fotbalovou podívanou, výkony a Vám rodičům za podporu.

S pozdravem RT