Třetí říjnová sobota byla ve znamení třech akcí ve třech dnech, kdy jsme po dvou mistrovských utkáních zakončili tuto sérii našim druhým vystoupením v elitní minilize. Do vzdáleného Nymburka jsme odjížděli v nejsilnější možné sestavě a bez omluvenek. Své síly jsme tentokrát měli porovnat přeci jen s přijatelnějšími soupeři a tak jsme očekávali zajímavá a vyrovnaná utkání. V naší sestavě došlo i k drobným změnám, i když se vlastně jednalo o jedinou. Na střed zálohy se oproti zvyklostem postavil Zápa, který ve Pcherách předvedl na tomto postu skvělý výkon a Adam se vrátil zpět na kraj hřiště do obrany, který mu svědčí více a oba dva tyto naše změny potvrdili svým výkonem.
SK Slaný – Polaban Nymburk 3:6 (branky: Kraus, Milutinovič a Plíva)
k úvodnímu utkání jsme nastoupili proti domácímu týmu Polabanu. Zejména od tohoto utkání jsme si slibovali vyrovnaný souboj. Bohužel do utkání jsme nevstoupili vůbec dobře. Zejména v záložní řadě jsme kupili chyby a z toho důvodu byla v permanenci naše obrana, čehož soupeř dokázal i využít a šel do vedení. Jakoby tato branka naše kluky probudila, naše hra se začala zlepšovat, přesto jsme v utkání tahali za kratší konec. Ve druhé části hry jsme už viděli vyrovnané utkání. Bohužel za stavu 3:3 přišla standardní situace a soupeř šel opět do vedení. Po chvíli nymburští odskočili na rozdíl dvou branek a definitiva padla poté, co Vojta zatáhl za záchrannou brzdu v pokutovém území. Pořádající tým tak z pokutového kopu udělal tečku za tímto utkáním. My jsme už přes veškerou snahu v závěru nestihli stav skóre korigovat. I když se jednalo o jednoznačnou porážku, šlo o vcelku vyrovnané utkání, kde byl soupeř prostě efektivnější v zakončení.
SK Slaný – Dukla Jižní Město 3:2 (branky: Silný M., Tvrdík a Mach)
Po úvodním utkání jsme klukům vysvětlili některé detaily, které je potřeba si uvědomit a hlavně zlepšit. Proti nám ne příliš známému týmu z Prahy. S Duklou JM jsme se potkávali naposledy na MiniCupu a tak jsme nevěděli, co máme od tohoto týmu se slavným jménem čekat. Velké překvapení přišlo hned v úvodu. Kluci z Chodova předváděli krásný fotbal, jejich akce měly hlavu i patu, dokázali využít celou šířku hřiště. Bohužel k našemu štěstí se z tohoto rozestavení nevraceli do obranného užšího postavení a toho jsme dokázali využívat my. Naše protiútoky do oken, která nám soupeř svým postavením otevřel byly smrtící. Jako první tohoto využil náš štírek Mates a my jsme šli do vedení. To se povedlo ještě několikrát a my jsme z toho vytěžili další dvě branky. Neuvěřitelné. Vedeme 3:0. Bohužel ale se psala pouze desátá minuta. Od té doby byly naše útoky bezzubé a co hůře. Po jednom z útoků vstřelil soupeř branku. Ta jakoby ho nakopla, přitopil pod kotlem a začal se více prosazovat před naší brankou. Za stavu 3:2 už nebylo na střídačce tak veselo jako doposud a mohlo být ještě hůře. To když Adam, byť tísněn, zahrál nepochopitelně malou domů, která jen o 10cm minula naší tyčku. Utkání jsme nakonec dotáhli přeci jen k vítěznému konci a z Nymburka jsme si odváželi minimálně tři body.
SK Slaný – Admira Praha 2:6 (branky: Kraus a Mach)
Naše poslední letošní vystoupení v MiniLize bylo proti týmu, který pro příští sezonu směřuje do žákovské ligy a jehož mládežnické týmy v těchto soutěžích figurují. Admira je tradiční a kvalitní výběrový tým ze severu Prahy a my jsme v tomto utkání mohli pouze překvapit. Je třeba říct, že jsme i překvapili. Soupeř sice šel záhy do vedení 2:0, My jsme ale Marťasem kontrovali a Kubou nakonec vyrovnali. Bohužel soupeř ukázal svou kvalitu a postupně i přes náš velký vzdor si dokráčel k zaslouženému vítězství.
V Nymburce jsme se asi definitivně rozloučili s tímto skvělým projektem organizovaným neratovickým trenérem Martinem Kalinou. I přes pouhé tři body z celkově šesti zápasů pro nás tato soutěž byla velkou zkušeností. Měli jsme možnost porovnat své kvality s týmy, které budou příští rok hrát žákovskou ligu (Chomutov, Kladno, Motorlet a Admira), s asi nejlepším týmem ročníku 2012 v kraji (Vestec) a Nymburkem, tradičním to předním týmem KP žáků či dorostu. Oba dva turnaje nám ukázali, že jsme schopni si zahrát i s těmito týmy a zároveň odhalily věci na kterých musíme zapracovat.
Zejména v Nymburce jsme předvedli asi to nejlepší co v nás je a po zápase jsme odjížděli spokojeni s předvedeným výkonem (my trenéři určitě a snad i hráči i rodiče). Samozřejmě máme pořád na čem pracovat, zejména na prvním dotyku, ale i na pohybu bez míče, kdy nejsme schopni hráči na míči pomoci svou nabídkou. Každopádně i tato naše účast v ML nás ještě více utvrzuje v tom, že od jara bychom mohli zkusit OP mladších žáků, který se hraje již na polovinu hřiště. První zkouška tohoto formátu nás čeká již v listopadu na umělce v Roudnici.
Závěrem bychom chtěli poděkovat všem rodičům za skvělou atmosféru a povzbuzování a pochválit všechny hráče za předvedený výkon.